Úzkost

Úzkost je, když pracuješ na důležitý věci a celou dobu se u toho citíš, jako kdyby ti někdo stál za zády a kritizoval každej tvůj pohyb.

Úzkost je, když každý neznámý číslo, co ti zavolá znamená automaticky průser v práci, daňovou kontrola z berňáku, něčí smrt, připomenutí věcí, na kterou už jsi roky nepomyslela.

Úzkost je, když důležitou věc musíš předat autoritě, nemůžeš několik dní spát a dělá se ti fyzicky zle. Někdy tolik, že to nezvládneš a odložíš to na později. Nespavost a nervozita se stupňuje a je ti ještě hůř.

Úzkost jsou stovky a tisíce tragickejch scénářů, který ti nedokáže nikdo vymluvit, který se ti píšou v hlavě jeden za druhým a který nechceš, jen je neumíš vypnout.

Úzkost je čekat na výsledky svojí práce a zas nemoct spát. A když už, ve snech nechat roky starý slova, nedorozumění a hádky, aby se ti zašroubovaly do duše.

Úzkost je nepoznávat věci, barvy a na krátký, nepatrný chvilky tak nějak vypadávat z provozu, protože už ani tvůj mozek s tebou nechce plout na tvý věčně vystresovaný lodi.

Úzkost je smát se, když se ti chce zvracet.

Úzkost je strach, že to někdo pozná. Že tě jednou prohlídnou a pak už tě nikdy neuvidí takovou, jaká seš.

Protože ani ty už se tak taky nikdy neuvidíš.